„Víme, že pomohou. Kdykoliv“

V polovině května jsme do domácí hospicové péče přijímali pana Miroslava Janáka z Velkého Meziříčí. O pana Janáka doma pečuje jeho manželka. A protože se nebránili setkání a rozhovoru, mohli jsme si společně popovídat, jaké to s Domácím hospicem Vysočina je.

Jak jste se dozvěděli o domácí hospicové péči?

Neteř pracuje jako zdravotní sestra na záchrance ve Velkém Meziříčí. Před tím jsme tak trochu tušili, že nějaká taková služba existuje, ale pořád jsme si mysleli, že je to pro nás moc brzy. Neteř spolu s manželkou zašla na pracoviště Domácího hospice Vysočina ve Velkém Meziříčí. Hned druhý den pak přišla paní Kment za námi, přijela paní doktorka Němcová a sestřička. A rovnou jsme uzavřeli smlouvu.

Před tím jste byl v nemocnici?

Ano, od konce ledna do začátku května (2.5.). Byl jsem na operaci s páteří. Po propuštění jsem jen chtěl být doma. Žádnou péči jsem nechtěl. Hlavně jsem nechtěl být v nemocnici. To vůbec nepřicházelo v úvahu. Neteř nám ale doporučila, že to pro nás bude lepší. Teď jsme spokojení – dobře jsme udělali.

Jsem moc spokojený, že tady takhle můžu být. Nejdůležitější osoba, která mi pomáhá a díky které mohu být doma, je moje manželka. Bez ní by to nešlo. Občas se pohádáme, ale to patří k tomu. To je život, to jinak nejde. Pak si zase vykládáme normálně.

Pomáhá mi, co potřebuji.

Vidím, že máte i polohovací postel…

Ano, všechno nám zařídili z Hospice. Klobouk dolů, že to takhle funguje. Vše, co potřebujeme, nám dovezou. Opravdu jsme moc spokojení. Museli jsme trochu předělat ložnici – posunout postel, aby se sem ta polohovací vešla. Pan Zelený nám vše ukázal, takže už zvládáme sami. Dokonce nám jednou vypadla elektrika a my jsme věděli, co udělat, aby postel zpět naběhla. Bez té postele by to nešlo. Je tam vhodná matrace, která je nepropustná. Využíváme polohování i na nohy. 

Jaká je aplikace léků?

Já si teď léky dávám sám. Mám kanylu na břichu, takže si vše můžu dát. Sestřičky mi to ukázaly a já už to zvládám. Před tím jsem měl kanylu na ruce, tam mi to musela dávat manželka. A taky náplasti mi dává. Když se potřebuji zvednout, přesunout na vozík, tak se vším mi manželka pomáhá. Ruce mi ještě slouží dobře. Posedím si na posteli 2 × až 3 × za den 15 minut, aby se to v zádech uvolnilo. Aby to nebyla pořád ta poloha vleže.

Zdravotní sestra Domácího hospice Vysočina Silva Mlezivová ukazuje panu Miroslavu Janákovi připravenou medikaci.

Jak jste si zvykli na to, že můžete volat kdykoliv?

Pohotovostní číslo už mám uložené v mobilu a když je potřeba, tak volám. Dneska v noci jsme volali (říká manželka pana Janáka). Měl jsem nějaké dýchací potíže, ale už je to dobrý.

Ten pocit, že někdo pomůže, kdykoliv zavoláte. Že je tu někdo, kdo se stará, na koho se můžeme spolehnout. 

Sestřičky se tady střídají (Silva Mlezivová a paní Svobodová) i doktoři (například pan doktor Korsa). A všichni příjemní. Pomohou, co potřebuji.

Využili jste možnost, že vám můžeme pomoci s vyplněním žádostí o dlouhodobé ošetřovné a příspěvek na péči?

Ano, paní Kment tu s námi sepisovala všechny papíry. Teď čekáme na vyjádření ze sociálky.

Jaký je váš den?

Od rána se těším na snídani, pustím si televizi, luštím křížovky, posadím se. Když to jde, tak jdu na vozíček. Ale bolí mě ta stehna, tak už toho moc nenajezdím. Včera to bylo fajn. Vydržel jsem skoro hodinu. Jedu se podívat na tu svou zahrádku. Jsem smířený, že už chodit nebudu, ale aspoň na ten vozík. Jet se podívat sem a tam. Kamarádi nám udělali takové nájezdy, abych mohl před dům i na zahradu.

Teď mě nejvíc trápí ty nohy. Když ležím, tak to nebolí. Ale stojí mi to na tom vozíčku za to. Zahradu jsem vybudoval, teď už se o ní stará manželka. Dřív jsem tam měl pod foliovníkem nějaká rajčata, ale víc nic. Jde nám zima od řeky, takže to bylo pořád jen zelené. Tak teď už tam máme jenom kytky. A rybíz máme, dělali jsme marmeládu.

Manželka dodává: Manžel vždycky vařil i pekl buchty a vše ostatní. Já chodila do práce, manžel byl doma. Teď jsme si to trochu vyměnili.

Je někdo, kdo vám pomáhá?

Dcera, protože žijeme společně, nám pomůže, když je potřeba. Brácha mi pomáhá s domem – když je nutné něco spravit, tak to udělá. A samozřejmě neteř. Jsme si spolu takoví bližší, takže ta se sem stavuje pravidelně po noční. Díky ní to tady takhle máme. Máme rodinu a kamarády.

Je něco, co byste rád dodal?

Co bych vám ještě řekl? Duševně a psychicky se cítím dobře. Spokojenost. Vždycky je na koho se spolehnout. Nemusíme se o nic starat. Důvěra. Víme, kam zavolat. Víme, že pomohou, přijedou. A já osobně jsem velice spokojený, že mám tady tu paní domácí (obrací se na manželku). Že se o mne tak stará a pomáhá mi.